To nejdůležitější je uvnitř TEBE

Naše pozornost často směřuje spíše k druhým lidem. U nich vidíme to, co bychom chtěli mít my. U nich se dějí ty úžasné věci, to oni jsou tak šťastní ve vztazích, ve své rodině, to oni mají úspěchy a žijí v hojnosti. V něčem druhé obdivujeme a jsou pro nás inspirací. V něčem jim zase závidíme a při srovnávání s nimi nám není potom zrovna nejlíp. Pozorujeme v sobě smíšené pocity. Pocity lítosti a křivdy na jedné straně a vztek a zlobu na straně druhé.

Vždy když tohle cítíme, je to pro nás skvělá informace. Vážně. O jakou informaci jde?

1. Že s velkou pravděpodobností to, co závidíme už máme. Ale malinké, nevyvinuté, zakrnělé, zasunuté někam do kouta.
2. Že jsme zapomněli na sebe, kdo jsme a proč tu jsme. Že jsme se od sebe odpojili a v nastalé „zóně nikoho“ se snažíme zoufale skrze druhé najít stabilitu a bezpečí.

A to jsou ty skvělé informace. Je to totiž o nás. A když je to o nás, je jen na nás, co s tím uděláme. To my jsme v tom důležití.

Z role oběti a negativních emocí, kterých jsme plní, toužíme přirozeně uniknout. A jak to nejčastěji děláme? Máme 3 možnosti. Dvě z nich, které jsou využívány nejčastěji,  však spojuje to, že jde vždy o únik k někomu druhému, u nějž předpokládáme, že získáme jiné pozitivnější kvality, důležitější a vznešenější role, příjemnější a posilňující emoce.

1. ÚTOK
První možnost spočívá v tom, že začneme útočit, napadat ty druhé, ty na druhé straně. Když tam nemůžu být já, shodím toho druhého k sobě dolů, znechutím, pošpiním to jeho, na co sám nemůžu dosáhnout. Nebudu už cítit takový rozdíl a uleví se mi.

Patří sem i stavění sama sebe morálně na vyšší úroveň a obhajování a vysvětlování, proč právě já jsem tam, kde jsem, dole…

A ruku v ruce s tím jde přesvědčení, že mám na to všechno NÁROK. Že by se ten druhý měl  rozdělit, darovat, sdílet, mít pochopení, pomoci. A tak tlačím, dokud alespoň něco nezískám.

2. ÚTĚK
Druhou možností je se stáhnout, schoulit se do klubíčka. A co nejhlasitěji si při tom stěžovat na celý život, vzdychat, litovat se, aby co nejvíce těch „spokojených uší“ slyšelo o našich křivdách, jak těžké to máme, s čím vším už nemáme sílu bojovat. Aby jejich oči viděly naši bídu, aby se jejich srdce nad námi ustrnulo a chtělo pomoci, zachránit nás.

Patří sem bravurně zvládnuté vyvolávání pocitů viny, toho že by druhý měl pro nás něco udělat, jinak  není dost, dobrý, hodný, užitečný, že se nechová správně a špatně to s ním dopadne.

A velmi silným pomocníkem je nemoc. Nemoc zajišťuje větší ohledy a lepší zacházení. Nad nemocným se srdce ustrne.

3. JÍT DO SVÉHO KRUHU, K SOBĚ
Poslední a jedinou fungující možností je začít dávat pozornost sobě, laskavě se přijmout se vším, kdo jsem, se všemi svými stíny a zakrslými schopnostmi. Upřímně si ujasnit, co jsou moje hodnoty, co je pro mě důležité a co ne. A jako o tu nejdůležitější rostlinu začít pečovat. Každý den. Každou minutu. Dávat jí přesně to, co potřebuje. To nejlepší, co je pro ni dobré. Odstraňovat kolem ní plevel a vše, co ji ohrožuje.  Udržovat si a zvát k sobě do kruhu jen to, co je v souladu se mnou. Ve svém kruhu jsem tvůrce. Zodpovídám tu za sebe.

Lásku, pochopení, pozornost, péči, podporu, jistotu, hojnost mám nejprve v sobě. Odtud se pak šíří dál a stává se mojí objektivní realitou.

VŠE JDE ZEVNITŘ VEN, NE NAOPAK.

Chcete vědět, na jaké emoční úrovni se nacházíte? Co to znamená a jaké kroky vedou do vyšší emoční úrovně, kde budete zažívat nové hezké pocity?
Udělejte si zdarma Test emoční úrovně