Příběhy ze životní křižovatky: Druzí jsou důležitější než já

Krásná, chytrá, příjemná mladá žena. Takhle jsem ji viděla při první konzultaci. Ale dlouho se tak neviděla ona sama.

Bydlela s mámou, aby mámě nebylo smutno a mohla ji pomoci. Měla ženatého přítele, se kterým se vídala jen občas. Práce ji nenaplňovala, ubíjela její kreativitu a nebyla ani dostatečně finančně ohodnocená.

Pracovala na sobě, aby byla lepší ve všech oblastech, snažila se chápat druhé a zajišťovat jejich štěstí. Když budou totiž ti druzí šťastní a jí milovaní, bude pak moct být šťastná a milovaná i ona. Druzí pro ni byly zkrátka důležitější než ona sama. Oni lásku dostávali. Ona sama jí měla nedostatek.

Čím víc se snažila zavděčit – doma mámě, na občasných schůzkách partnerovi, v práci šéfovi a kolegům – tím víc předpokládala, že to bude lepší. Ale bylo ji hůř a hůř a stejně ani spokojenost druhých nezajistila.

Rozhodla se s tím něco udělat. Nejen číst články a knížky, nejen si tvořit vision boardy a předříkávat si afirmace. Ano tohle všechno ji zpočátku pomáhalo a přivedlo k tomu, že teorii chtěla převést do praxe. Dodala si odvahu a přišla na konzultaci.

Postupně jsme rozplétaly zamotaná klubíčka všech starých křivd a ublížení, nesplněných očekávání, vzteků, lítostí. S odvahou jsme si je pojmenovávaly a přijímaly je a s vděčností se z nich učily.

Našly jsme spoustu vnitřních strachů a hluboko zapsaných přesvědčení:

Nikdy mě nikdo nebude milovat. Budu pořád sama. Nemůžu mít vztah. Nemůžu mít skutečného přítele. Každý můj vztah ztroskotá. Přitahuju jen muže bez duše a bez citu. Musím tu být pro mámu. Mohla by být sama a smutná. Musím ji vše vynahrazovat. Nemám nikdy prostor na sebe. Nemám čas pro sebe. Jsem tu pro druhé. Musím na sobě hodně pracovat. Pořád nestačí, jaká jsem. Nejsem krásná. Nejsem chytrá. Nejsem úspěšná. Nejsem na sebe hrdá. Nemůžu chodit se vztyčenou hlavou. Před ostatními se plazím a prosím. Ignoruji svoje potřeby. Neposlouchám se. Lásku si nezasloužím…..

Vše provázely i slzy a pocity smutku, ale i pocity úlevy a radostného smíchu a znovu nabité naděje a jistoty.

Nejdříve se osvobodila z destruktivního vztahu. Proces byl zdlouhavý a díky němu si postupně léčila i problematický vztah se svým tátou a vůbec s muži ve svém životě. Díky tomu se postupně narovnává a kultivuje i vztah se svou mámou. Je mnohem svobodnější a důvěrnější.

Je víc a víc jistá v sobě. Je mnohem barevnější a má jasnější kontury. I když proces stále trvá a ne vždy je jí do smíchu, objevuje v sobě zdroj lásky, kterou dodává víc a víc konečně právě sobě.

A sílí a narovnává se a víc času tráví již s korunou na hlavě. Nyní jako královna řeší práci. Pouští práci, která ji brzdí a otevírá v sobě svůj tvůrčí potenciál. Ve všech oblastech jejího života se postupně odehrávají velké věci.

Pokud nemáme rádi sebe sami, vztahy nám nebudou fungovat, ani partnerské, ani s dětmi a blízkými, ani v práci. Budeme závislí na druhých a nuceni hrát různé manipulativní hry, jen abysme trochu lásky alespoň na malou chvíli dostali.

JE DŮLEŽITÉ MÍT RÁD SEBE SÁM, MÍT LÁSKU UVNITŘ SEBE A ODTUD JI ŠÍŘIT VEN. NAOPAK TO NEFUNGUJE. Když se totiž zamilujete do sebe, zamilují se potom do vás i ostatní…

A jestli jste dočetli až sem, mám pro vás překvapení. Pokud chcete vědět, na jaké emoční úrovni se teď nacházíte, můžete si zdarma udělat Test emoční úrovně.

Jsem průvodkyně na cestách a životních křižovatkách všech, kterým přestala fungovat vnitřní navigace.
Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů