Málokdo mě pochválí. Mám pocit, že si ostatní neváží toho, co vše dělám

Tohle jsou často skloňované pocity mnoha žen. Když se jim díváme do očí, vidíme láskyplné srdce a zároveň smutek až frustraci. Vidíme pečující matku a manželku, která by se doma rozdala (říkejme ji pro dnešek Dáša), nebo taky cílevědomou aktivní a snaživou ženu, která by se rozdala v práci (ta se dnes jmenuje Milada). Na mnoho lidí Milada navenek působí jako úspěšná, pracovitá žena hodna obdivu. Ona se tak ale vnitřně necítí. Možná vás překvapí, že se cítí úplně stejně jako Dáša.

Obě totiž mají stejný vnitřní pohon, být dost dobré pro ostatní – pro manžela, děti, rodiče, tchána, přátele, šéfa i kolegy. Jenže si to buď vůbec neuvědomují, nebo to nechtějí samy sobě přiznat. A právě připustit si, že můj vnitřní pohon je uznání od druhých, bývá to nejtěžší a zároveň nejlepší, co pro sebe můžeme udělat.

Dobře, připouštím, že potřebuji uznání a obdiv od druhých, co s tím?

Paráda! Moc Ti gratuluji. Pocit, že mě nikdo nechválí, nedocení, že mě nikdo nevidí je známkou nízké sebehodnoty. Nevidíme v sobě náš dar, nevidíme svůj přínos, který světu dáváme. A protože to nevidíme my samy, tak to nevidí ani ostatní. Dokud budeme na pochvalu nebo poděkování reagovat slovy jako: „no mohlo by to být lepší“, „ale to maso je tuhý“ „to nestojí za řeč“,  „za málo“ nebo dokonce „za nic“, tak tím jasně říkáme sobě i druhým: „To, co jsem udělala, nemá hodnotu.“

Dokud si nezačneme vážit všeho, co děláme a budeme to považovat za samozřejmost, za maličkost, tak to tak bude vnímat i okolí. Místo shazování sama sebe, začněme reagovat na slova díků třeba slovy: „rádo se stalo“. Oceňme se každý jeden den za vše, co jsme udělali. My samy. Tím přirozeně začne růst naše sebehodnota.

Naše sebehodnota může být rozdílná v různých životních oblastech. Dáša ji má nízkou zj. v oblasti vztahů, bude pravděpodobně na červené nebo oranžové emoční úrovni. Milada má nízkou sebehodnotu spíš v oblasti práce, pravděpodobně bude na oranžové nebo žluté emoční úrovni. Chci tím ukázat, že můžete cítit nízkou sebehodnotu pouze v nějaké oblasti, nemusí vás to definovat jako osobu. Ale může to být také i napříč životními oblastmi. Jestli chcete vědět, na jaké emoční úrovni právě jste, a co by vám mohlo pomoct, udělejte si zdarma náš Test emoční úrovně tady>>.

Co konkrétně můžu začít dělat?

První kroky už jsem psala – přestat se shazovat (i sama před sebou), nenadávat si a nekritizovat se (NIKDY A ZA ŽÁDNÝCH OKOLNOSTÍ O SOBĚ NEMLUVIT HANLIVĚ) a ocenit se vědomě za vše, co jsem ten den udělala (jídlo, které jsem uvařila / obrázek, co jsem nakreslila / písnička, co jsem zazpívala / tabulku, co jsem vyplnila / úsměv, který jsem rozdala / kafe, co jsem připravila / kytku, kterou jsem zalila / kočku, kterou jsem nakrmila …). To nejsou maličkosti. Tím, že to uvidíš Ty, uvidí to i ostatní.

A druhý důležitý krok je začít přidávat do všeho, co děláme radost. Užívat si to. Dát tomu jiný motiv, než aby přišla pochvala nebo uznání. Najděme si na všem, co děláme smysl, který nám přináší radost. Udělejme si z toho zábavu a dělejme to pro sebe.

Ukážu vám pár příkladů:

  • Vařím, protože se těším, že si dám něco dobrého do bříška.
  • Volám klientům, protože pro ně mám něco úžasného.
  • Udělám tu tabulku, protože mě těší, že tím pomůžu nadřízenému.
  • Jedu na nákup, protože si díky tomu můžu připravit skvělé jídlo…

Každá z nás má na světě obrovskou hodnotu už jen tím, že je!

A ještě přikládám odkaz na zmiňovaný Test emoční úrovně, který vám může pomoct se trochu zorientovat v tom, kde právě jste.

Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů