Jak se vymanit z pocitu, že jste na vše sami?

Jsem na vše sama. Nikdo mi nepomůže. Cítím samotu a prázdno. Nikdo mě neposlouchá…

Máte také takové myšlenky? Věřte, že nejste sami. Na konzultacích jsem se s těmito slovy setkala už mnohokrát. Základem je najít v sobě PROČ – Proč mám takový pocit? Okolí nám jen ukazuje naše nezdravé nastavení. Příčin je hned několik. Zamyslete se, jestli se vás některá z nich netýká:

  • Jste citově závislí na druhých. Neumíte být sami se sebou a užívat si příjemný pocit.
  • Máte očekávání od druhých. Když není splněno, přijdete si jako neviditelní.
  • Jste zaměření na výkon a vše musí být podle vašich představ.

Všechny tyto tři vzorce chování způsobují pocit nedocenění, pocit, že vše je na vás a na vše jste sami. Pojďme se u každého z nich trochu zastavit.

Jste citově závislí na druhých. Neumíte být sami se sebou a užívat si příjemný pocit.

Pokud nejsme napojení sami na sebe (tzn., nevíme přesně, co máme rádi, co nám dělá radost, co nám dobíjí energii, v jakých aktivitách, při jakém jídle se cítíme skvěle) reagujeme na své okolí – rodiče, partnera, děti, kolegy a žijeme život podle nich. Tím se ale dostáváme do nezdravé závislosti, do kolotoče potřeb ostatních, a aniž bychom pořádně znali příčinu, padáme do negativních pocitů. Jsme doslova závislí na tom, co nám na naše počínání druhý řekne, jak se na nás bude tvářit. Naše vlastní pocity ovládá někdo jiný. A tím, že nejsme ukotvení sami v sobě, máme pocit samoty a jsme v kolotoči reakcí na druhé.

Máte očekávání od druhých. Když není splněno, přijdete si jako neviditelní.

Máme od svých autorit naučené, co by se mělo a nemělo, co je a není normální. Podle toho pak posuzujeme okolní svět. Ale každý měl ve svém životě jiné autority, prošel si jinými zkušenostmi a je pro něj normální zase něco jiného. Takže například očekávání, že partner by měl vidět, co já potřebuji, je jen můj vlastní pocit. Točíme se pak v kruhu – očekáváme – druhý neplní naše očekávání – jsme frustrovaní, cítíme se sami – očekáváme, že to druhý ví a takhle pořád dokola. Klíčem je říkat jasně a konkrétně, co bychom si přáli, co nám dělá radost, nebo naopak starost. Ale pozor na motiv, se kterým komunikujeme.  Buďme k sobě shovívaví, láskyplní, neposuzujme a neočekávejme.

Jste zaměření na výkon a vše musí být podle vašich představ.

„Výkoňáci“ jedou a jedou a málokdo jim stačí. Neumí moc odpočívat, protože odpočinek přeci nepřináší žádnou hodnotu. Často to jsou lidé, které rodiče odměňovali za výkony (za samé jedničky, za dosažení sportovních výsledků apod.). Vypěstovali si pak svou osobní hodnotu právě na tom, co všechno zvládnou. A ještě k tomu to bývají často perfekcionisté. Tito lidé mají často pocit, že vše stojí na nich. Ale ruku na srdce, milí výkoňáci, umíte předat kompetence někomu druhému? Pustit kontrolu a dovolit druhému udělat to za vás, po jeho? Tímto výkonovým nastavením se dostáváme do koloběhu povinností, stresu, pocitu, že bez nás vše spadne, vše visí na nás a jsme v tom sami. Ale mnohdy vůbec nevidíme, že jsme to my sami, kdo nedá druhému prostor nám pomoci.

Všechny tyto tři příčiny mají ale společného jmenovatele. Je to naše vlastní vnitřní přesvědčení. Když se na něj naučíme podívat z nadhledu, jsme k sobě upřímní a umíme si zvědomit vlastní myšlenky a přiznat si je, můžeme náš život změnit. Pak teprve uvidíme, jaké zázraky se začnou dít.

Chcete vědět, na jaké emoční úrovni se nacházíte? Co to znamená a jaké kroky vedou do vyšší emoční úrovně, kde budete zažívat nové hezké pocity?
Udělejte si zdarma Test emoční úrovně.

Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů